Zpět
Foto na Rajče.net>>>
Přes Krkavec do Plzně
Ahoj
všem, 14.9. jsme se s Ayrinkou rozhodly vyzkoušet pochod
s turisty. Trasa vedla kolem Plzně, tak jsme na start mohli
dojít pěšky, teda kdyby si panička pamatovala kde ten
start je.Takhle jsme ušli již minimálně 4 km, než jsme
vůbec našli začátek trasy, kde na nás již
netrpělivě čekaly obě holky, Ayrin a panička. Trasu jsme vybrali
kratší jen 10 km, protože Ayrince byl nedávno rok,
tak aby neměla velkou zátěž na klouby.
Celou cestu
jsme šli skoro sami, moc turistů jsme nepotkali, takže já
s Awashim jsme mohli běhat na volno, což se nám
líbí ze všeho nejvíc a ještě k tomu
v lese. Samozřejmě, že Awashi a Ayrin neodolali a
vymáchali se v bahně, jediný estét tohoto spolku
jsem já, ale k mé nelibosti mě umazali oni dva.
Naštěstí trasa vedla i kolem rybníka, tak se ti
dva po koupeli trochu zkulturnili, aby se jich v cíli
nikdo nelekl.
Závěr
byl nedaleko našeho bydliště v hospodě u
Myšáka, kde jsme ten den strašili už ráno,
jelikož si panička myslela, že tam je start. Páníček s
námi nebyl, protože musel do práce, ale za týden
jdeme znova, tentokrát v místě, kde je doma Ayrinka a to
už půjdeme celá naše rodina a dáme
delší trasu, jelikož těch 10 km je opravdu málo.
Z Holoubkova za Vydřiduchem
Tak
týden utekl rychle a my startovali další pochod,
tentokrát v Holoubkově. Chtěli jsme vyjít brzo
ráno,aby nebylo takové horko a tak jsme z Plzně jeli už v
6 hodin, to se nám moc nelíbilo, jelikož neradi
vstáváme před 7 hodinou. Nicméně, jak jsme
zjistili, že to bude další tůra, tak jsme byli
spokojení.
Ayrinka s
paničkou dorazily za chvíly po našem příjezdu.
Tak jsme se pěšky vydali na start a páníčka
hned po ránu bolely nožky, když zjistil, že trasa vede zpět
kolem našeho auta a pak dál. Tím pádem jsme
už pár kilometrů ušli podle páníka zbytečně.
Trasu jsme
tentokrát zvolili delší 15 km. To ještě ale
naši netušili, že dlouho půjdem polem a přes luka, kde
probíhá plno zvěře. Když to zjistili a my byli na volno,
už jsem jim vzal čáru, naštěstí za ptákem,
srnky jsem ještě neviděl, ale věděli jsme o nich. Pak už jsme
museli jít všichni na vodítku z
bezpečnostních důvodů. Ne kvůli nám, ale těm
srnkám. My bychom se byli proběhli moc rádi, ale
páníci by museli chvíly čekat, než bychom se jim
vrátili.
Když jsme
konečně dorazili do lesa a nehrozilo nebezpečí srn (
nechápu,že v Holoubkově chodí jen po polích a ne i
v lese), tak jsme byli vypuštěni na volno a to včetně Ayrinky.
Tam to bylo prima, les milujeme oba dva a viděli jsme že i naše
kamarádka se tam cítí jako doma. Dvounožci se
cestou trochu ztratili z trasy a tím pádem jsme zase
ušli něco navíc, k nelibosti našeho
páníčka, ale k radosti nás čtyřnožců.
Neůprosně
jsme se blížili k cíly a začali jsme potkávat
turisty, kteří vyšli déle než my a zvolili
kratší trasu, tím pádem šli proti
nám. Nejlepší část nás ovšem
stále čekala, kopec Vydřiduch. Když ho viděli dvounožci,
tak se jim zatajil dech. Po vyškrábání
se na vrchol, což nám čtyřnohým nedělalo
problém, viděli jedinou kontrolu za celou trasu a zjistili, že
jsme zatím první.
Do
cíle byl kousek, zase to byla hospůdka tentokrát Na
Růžku, kde jsme byli ze všech nejdřív, dokonce o čtvrt
hodiny, než byli plánováni první
příchozí. Někteří si mysleli, že jsme si trasu
zkrátily, ale oni neznají akity a neví jak se s
námi chodí rychle. Naštěstí jsme měli
razítko z kontroly, takže jsme měli důkaz, že jsme
prošli celou trasu.
Jako vždy
byla cestou velká sranda a my byli šťastní, les,
zvířátka, kamarádka, trasa dost dlouhá, no
co si více může akita přát? Tohle se nám prostě
líbí ze všech našich aktivit co pro
nás páníci vymýšlejí
nejvíc, tak již brzo půjdeme další trasu,
tentokrát v Třemošné.
Poděkování patří oběma děvčatům, jak Ivetce tak
Ayrince, mají s námi takovou trpělivost a
baví je si protáhnout tělo.
Zpět